Listopad 2008

O přísloví

28. listopadu 2008 v 11:28 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Úvaha o lidové moudrosti

Zase jeden den je ten tam... tak tohle už je téměř památná věta z jednoho známého filmu let šedesátých. Občas musím s touto větou souhlasit. Některé dny našeho života je lepší, když už jsou za námi. A snad ty lepší před námi. Někdy to nejsou jen dny, ale celé období, které jako by potvrzovalo, ono památné rčení, "Jednou jsi dole jednou nahoře, život plyne jak voda…" . Což mi připomíná, že i tato věta zazněla v jiném známém filmovém snímku, který je ještě mnohem starší. Určitě si kladete otázku, jaké je vlastně téma tohoto zamyšlení? Co jím chci říct? Tématem, které mě nutí k zamyšlení, je právě neustálá proměnlivost života. Jeho nestálost, kterou znají snad všichni. Když už občas začneme mít pocit, že to nejhorší je za námi, tak nás život přesvědčí o opaku. Jak se říká, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A stejně tak platí i buddhistické přísloví, které říká " Není důvod se zabývat žádnou životní situací. Jestli má ona situace pozitivní řešení, tak není důvod se znepokojovat. A jestli nemá pozitivní, ale naopak negativní dopad na náš život, tak zase není důvod se tím zabývat, protože na tom nic nezměníme." Údajně měl tuto větu pronést dalajlama, tehdy ještě dětského věku, když mu přišli oznámit, že Tibet obsazují cizí vojska. Čínská okupace Tibetu stále trvá a moudrost tohoto rčení také. Při psaní tohoto malého zamyšlení mne napadá myšlenka, že jeho tématem je vlastně pravdivost lidové moudrosti, rčení a přísloví. Protože je více než pravděpodobné, že to co můžeme právě dnes prožívat v našem každodenním životě, už prožil někdo jiný před námi.


Vše nej Vám všem ze srdce přeje Daniel Klee


Úvaha o povaze moudrosti

18. listopadu 2008 v 1:31 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Úvaha o povaze moudrosti

Často hledáme moudrost v učených knihách dávných myslitelů a filozofů. Mnoho z nich žilo zcela odlišně od toho co hlásali či o čem tito "moudří" autoři psali. Ani já nejsem vyjímkou. Má knihovna je plná podobných knih. A přitom nejvíc životní moudrosti jsem nenašel u učenců či knězů, ale u lidí na samém dně lidské společnosti. Jejich moudrost nepocházela z "knih", ale z draze vykoupené osobní zkušenosti na jejímž konci následovalo "probuzení". Mnoho z nich chápalo "Slovo" lépe než Ti, kteří k tomu mají ty největší předpoklady. Což mě připomíná proč Nazaretský tak rád pobýval v přítomnosti podobných lidí i proč si za své "apoštoly" vybral oněch dvanáct, o kterých velmi dobře věděl, jak jsou hlušší a slepí. I já raději přebývám v přítomnosti těch, kteří hledají a touží po pravdě a světle. A nemusí to jejich hledání být zrovna přímočaré, a občas mohou i sejít z cesty.


Daniel Klee


Zamyšlení

18. listopadu 2008 v 1:11 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Zamyšlení

Nemám příliš v oblibě lidi, kteří si zahrávají s různými okultními či magickými praktikami, které jsou v posledních letech poměrně populární. Ale nic proti, čím kdo zachází, tím také schází. Je hodně mystických věcí o kterých toho moc nevíme. Nejsme schopni poznat pravý řád světa, pochopit ani Boží "moudrost" ani "záměry", a stavíme se často do role nesmrtelných a nezranitelných. Za vše se platí. Vše má svou cenu a daň. Málokdo si uvědomuje čím bude platit a jak vysoká cena to je. Třeba já tím, že píši podobné řádky ovlivňuji život lidí, které ani osobně neznám. Ovlivňuji ho v dobrém? Ponese mé ovlivňování dobré ovoce a nebo mé úvahy a názory jim nadělají v hlavě maximálně tak zmatek? Tím, že vstupujeme do života ostatních lidí, bereme na sebe určitou zodpovědnost za jejich život i naše slova. Stačí tak málo. Cesta do pekla, je často lemována dobrými úmysly. Principem není se této zodpovědnosti bát, ale uvědomovat si ji, s každým naším slovem, posudkem či názorem.


Daniel Klee


Příběh o životě a věčnosti

18. listopadu 2008 v 0:49 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee

Příběh o životě a věčnosti

Pro buddhisty je pojídání masa přinejmenším nevhodné. Připravit jiného tvora o život jenom pro naši "potřebu" masa není přijatelné. Nejhorší možné postavení měli v Tibetu zcela logicky řezníci. Jsou úplně nejníže, jak je to jen možné. Když do Tibetu vtrhla čínská armáda, zřizovala cosi jako koncentráky, kde mučila a vraždila Tibeťany. V jednom z takových táborů se sešel vysoký duchovní vůdce kláštera a bezejmenný řezník. Jednoho dne po mnoha utrpeních, stanuli oba spolu z dalšími, před velitelem tábora a měli být popraveni a mučeni. Když přivedli onoho "neprobuzeného" mistra…prosil…sliboval…zapřísahal se, schopen zradit kohokoli a cokoli jen aby si zachoval život. Hodně lidí kvůli němu zemřelo. Pak se dostal na řadu řezník…Byl plný soucitu, pochopení a vnitřní síly. Se slovy…, "že mu nemůžou vzít nic jiného než bídný život, který žije", před nimi stál hrdý a nepokořený. Co je jeden život, proti věčnosti….

Daniel Klee

Kratičký příběh ZENU

18. listopadu 2008 v 0:29 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee

Kratičký příběh ZENU.

Jednoho dne vyhlížel žák z okna a uviděl na ulici sedět slepého žebráka. Scéna ho natolik zaujala, že počal onoho žebráka sledovat. Až jednoho dne zjistil, že onen žebrák ve skutečnosti slepotu pouze předstírá. A tak běžel, celý rozhořčený, za svým mistrem aby mu vše pověděl. Mistr se dlouze smál zaslepenosti svého žáka. A pak mu položil otázku, jestli ví, že onen žebrák dělá svým konáním velké dobrodiní. Žák se chtěl pustit se svým mistrem do diskuse, neboť nerozuměl slovům mistra. A dostal následující odpověď. Onen žebrák den za dnem vykonává nejtěžší práci na světě v prachu cesty. A dává možnost všem okolo očistit svou karmu tím, že mu poskytnou nějakou almužnu. Onen žebrák svým podvodem umožňuje to, co by jako nevidomý nezvládl. A jeho karma se pročišťuje…


Daniel Klee

Jak málo...

17. listopadu 2008 v 23:58 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Jak málo...

Jak málo času je nám spolu býti dáno
má nejdražší, má milovaná Anno
Jak málo Tvých slov beze slovíček
se k sluchu mému donese
Můj smutek větší, než srdce unese

Věnováno mé dceři Daniel Klee

Malá studená dlaň

17. listopadu 2008 v 23:53 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Malá studená dlaň

Hebce, jak kočičí srst co elektrizuje mou dlaň
tak hebce se na mě Tvé malé oči smějí
Tak křehce, jak jinovatkou pokrytá pláň
Tvé drobounké dlaně mé ruce hřejí

Věnováno mé dceři Aničce .... Daniel Klee


Proč jsem gnostikem?

17. listopadu 2008 v 23:10 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee

Proč jsem gnostikem?

Před více než dvěma tisíci let se narodil muž, který změnil chod světa. Člověk, který jako první prohlédl a pochopil podstatu toho, jehož nazýval Otcem. "Bohem" vyvolený, lidmi nepochopený. Tím mužem nebyl nikdo jiný než Ježíš z Nazaretu.

Jeho odkaz je odkazem hlubokého lidství a lásky. Odkaz, který byl však ještě za jeho života přetvořen a znetvořen těmi, kteří jej nejdříve pronásledovali a pak využili pro svůj prospěch. Ani ti nejbližší nevěděli často o čem hovoří a co se snaží ve svých podobenstvích naznačit a říct. A jen malá část těch, kteří pokračovali v jeho díle a v odkazu svého "učitele" chápala. Ti ostatní, jen opakovali již řečené a často i to přetvářeli ke svým potřebám. Ale vedle náboženství nechápajících a slepých mas věřících, byla jen malá hrstka těch, kteří porozuměli o něco víc z jeho učení. Ti, ve snaze přežít, se byli nuceni schovávat a svá "evangelia" si předávat v ústní podobě. O svých podobenstvích a příbězích sami prohlašovali, že jsou to jen "podobenství" či pověsti, které ukazují podstatu, a jsou často pouze "vymyšlené" aby na jejich principu bylo možné pochopit, co je jinak lidskému chápání naprosto nepochopitelné. To, jak dnes většina lidí chápe "Boha" nebo duchovní svět a poznání, nemá s realitou pranic společného. Realita je mimo naše omezené chápání a snad nejblíže ji můžeme popsat prostřednictvím například kvantové fyziky.

Proč sám sebe nazývám gnostikem? Gnostika ze mě dělá právě úhel pohledu na křesťanství. Třeba…gnostický pohled na Máří Magdalskou.

Bůh stvořil Adama a Lilatu. Byla to právě Lilit, která byla tou první a bude tou poslední ženou. Je jedno, že slepí ji nazývají démonem. To ona pomáhá, Eviným dcerám přežit. To ona se již dávno s Evou spojila. Jen se o tom hlušší bojí mluvit. A Adam byl "slaboch". První Ženu Bohu vrátil, protože byla stejně silná, nepoddajná a svobodná jako Adam, dokonce možná i víc. Lilatu odešla a Adam po ní celý zbytek života marně toužil. A jeho potomci, a tedy i já, po ní toužíme dále. Jen ji většina Adamových potomků v davu žen nepozná, či ve strachu před ní uteče. Prvním mužem, který ji poznal a nebál se jí byl ten, kterým se ti co utíkají, ohánějí jako spasitelem. První ženou do které po tisíciletích Lilatu vstoupila byla Maří Magdalská, a to ve chvíli, kdy byla pokořená, zadupaná do země a zotročená. Lilatu jí pomohla přežít, ale na oplátku její srdce okoralo, a stala se prázdnou a uvězněnou. Pak přišel Nazaretský, vyhnal z ní démony, kteří byli Lilatu vždy nablízku, a uskutečnil z ní opravdovou ženu, tedy Evu i Lilatu v jednom. Pozvedl ji k sobě a tak se spojil Kristus Logos a Kristus Sofie.

Jen hlupáci či slepci si mohou myslet, že "božskost" je jednostranná a ne duální podstata ženského i mužského principu v jednom. Je to samozřejmě jenom mýtus a podobenství…ale je v něm hodně obsaženo. Pravda se vždy musela schovávat…aby ji lež nezničila.


Váš Daniel Klee


O kopírování na blogu

17. listopadu 2008 v 20:25 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
O kopírování, originalitě, blogu a životě


Své malé zamyšlení o blogu a kopírování obsahu, grafických prvků a různých " čuflíků", "tlačítek", obrázků a podobě na stránky blogů začnu někde úplně jinde.

Když jsem byl ve věku dítěte školou povinného, což už je poměrně dávno, pamatuji si, že se v naší třídě objevila móda deníčků, zápisníků, sešítků a památníčků. Autorem a tvůrcem povětšinou byly naše spolužačky, i když touha vlastnit něco podobného byla i u nás kluků. Obsahově se samozřejmě značně oddělovaly ty dívčí od těch chlapeckých. Jinak podoba i obsah byl více méně stejný. U našich spolužaček to byly citáty o lásce, říkanky a různá srdíčka, kytičky a zvířátka. V těch našich převažovaly vystřižené fotografie aut, motorek, a pokud měl onen tvůrce zvláštní a vyjímečné štěstí, tak lehce obnažených žen či zažloutlé fotografie aktů odcizených na půdě. Společným tématem byla hudba a kapely, dnes již mnohdy zapomenutých jmen. K jejich vytvoření stačila tužka, papír, nůžky a lepidlo. O nějaké zvláštní originalitě nemohla být vůbec řeč. Možná, že mnohé z těchto výtvorů odpočívají někde na dně skříní, či zaprášeny leží někde na půdě či ve sklepě.

Dnešní doba je dobou elektronickou, nicméně potřeba podobné seberealizace je stejná. A tak se dnes tvoří podobné "deníčky" prostřednictvím blogů a profilů. A stejně jako tehdy, ne každý umí malovat a tvořit svoje vlastní obrázky a ozdoby svého blogu. A mít takový blog to už znamená ukázat, že když nic podobného neumím vytvořit sám, tak alespoň vím, kde se to dá sehnat.
Předpokládat, že všichni kdo se tvorbě blogu věnují, umí sami podobné věci vytvořit, je zcela mimo realitu.  Papírové obdoby dnešních blogů, nepracovaly s něčím co by se dalo nazvat autorská a vlastnická práva. Vystřižením obrázku z časopisů, nikdo nic neporušoval. A opsáním citátu již dávno nežijících autorů také ne. A tak to mají mladí autoři blogů mnohem těžší, než v "archaických" dobách před nástupem informačních technologií. A mě nezbývá než obdivovat ty, kteří dokáží vytvořit svou vlastní originální podobu blogu, a to jak obsahově tak i podobou. A ty ostatní neodsuzuji, protože ani v mé době to nebylo jiné.


Vše nej Váš Daniel Klee


Recenze filmu ZELENÁ MÍLE

16. listopadu 2008 v 12:57 | Daniel Klee |  Recenze filmů a divadelních představení

ZELENÁ MÍLE. Film s Tomem Hanksem v hlavní roli


Na přebalu filmového DVD se dočteme, že se jedná o" Brilantní filmové drama". S uvedenou definicí je možné jen a jen souhlasit. A také jak jinak, když si uvědomíme, že režisérem filmu je Frank Darabont a natočený je podle knižní předlohy Stephena Kinga.

Tento film se řadí k pomyslném žebříčku top deseti oblíbených filmů mého života, vedle takových snímků, jako je například nezapomenutelný "Tanec s vlky".

Čím je tento film natolik zajímavý? Hereckým obsazením, výkony před kamerou či režijním zpracováním? Samozřejmě, že svou nemalou rolí se na atraktivnosti snímku uvedené věci podíleli. Ale tím nejdůležitějším je samotný příběh, který nutí diváka přemýšlet a klást si otázky. Ostatně velmi podobně je tomu i u filmu stejného režiséra "Vykoupení z věznice Shawshank".

Příběh sám se, ze své větší části, odehrává v prostředí věznice. V místech, kde čekají zločinci na popravu za své zločiny. Ale co když opravdu nejsou odsouzeni po právu? Co když se o jejich vině dá pochybovat? A co ti, kteří nějaký čin spáchají a přesto v sobě mají více lidskosti než "nevinní" bachaři? Je trest smrti opravdu trestem, a ne pomstou společnosti? Podobných otázek napadne, pozorného a vnímavého diváka snímku, více. A dodáme-li, že v uvedeném příběhu mají své místo i tajuplné a nevysvětlitelné jevy zavánějící mystikou, nemůže nám vyjít nic jiného než, jak již bylo řečeno na začátku, brilantní filmové drama, které rozhodně stojí za to vidět. Navíc uvedené DVD je možné sehnat za částku kolem 40 Kč z produkce filmových DVD časopisu Aha!

Rok natočení snímku: 1999
Režie: Frank Darabont (režisér podobně laděného filmu "Vykoupení z věznice Shawshank")
Obsazení: Michael Clarke Duncan, Tom Hanks, David Morse, Doug Hutchison, Bonnie Hunt a další.


Příjemný filmový zážitek Vám přeje Váš Daniel Klee

Jack Kerouac: DHARMOVÍ TULÁCI

15. listopadu 2008 v 12:31 | Daniel Klee |  Recenze knih když už budu mít čas číst

"V pravý poledne jednoho pozdního záříjovýho dne roku padesát pět jsem naskočil na náklaďák z Los Angeles, vylezl jsem na otevřenou plošinu a natáhl se tam, bágl s věcma jsem strčil pod hlavu, hodil nohu přes nohu, a zatímco jsme si to šinuli na sever do Santa Barbary, koukal jsem na mraky."


První věta Kerouacova románu Dharmoví tuláci, jako by sama o sobě říkala jaký je celý příběh, kniha i sám Kerouac. Příběh skvěle napsané novely nás zavede do Ameriky padesátých let minulého století. Spolu s Kerouacem, i hlavními postavami příběhu, kterými jsou dva přátelé vydávající se na magickou cestu napříč USA, cestu hledání základních životních pravd i cestu Zenu, jsme vtaženi do světa, který není až tak odlišný od toho dnešního. I v dnešním době existují podobní "Tuláci bez domova". Velikostí románu je fakt, že se jedná o pravdivou generační výpověď z doby Allena Ginsberga, který byl i osobním přítelem Jacka Kerouaca. V knize nalezneme sugestivní popis, tehdy ještě divoké, severoamerické přírody i nespoutaný a svobodný sex, drogy, odvázané mejdany. To hlavní co však kniha přináší, jsou Kerauacem popisované meditativní pasáže a hluboké pochopení světa, lidskosti i přátelství. Přátelství, které bylo pro Kerouaca víc než láska, s kterou si vlastně celý svůj život nevěděl rady. Kerouacův hluboký zájem o zen-buddhismus i brilantní vypravěčské umění, dělá z této knihy jedinečného průvodce našim vlastním životem. Jak veliké bylo Kerouacovo pochopení Zenu nám ukáže i to, že knihu věnoval Chan Šanovi, který svou moudrost a básně psával na kameny, listy stromů i do písku. Na závěr své recenze si ještě neodpustím pár slov přímo o autorovi knihy.

Kdo byl vlastně Jack Kerouac? Myslím si, že to nevěděl ani on sám. Byl úžasným vypravěčem, který dokázal psát se stejnou lehkostí s jakou vedl své rozhovory. Narodil se 12.března 1922 v Lowellu ve státě Massachutsetts. Byl milovníkem života, věčným tulákem i hledačem pravdy a Dharmy, neúspěšným otcem i manželem. Jednoduše řečeno, Kerouac byl Kerouacem. Tento symbol americké literatury zemřel 21.října roku 1969. Nač vlastně zemřel v poměrně nízkém věku? Odpovědí může být, že zemřel na Kerouaca.

S Jackem Kerouacem bych se rád rozloučil zase citátem z jeho knihy "....Mysl není nic jinýho než svět, doprdele. A praotec kůň řekl, "Tahle mysl je Buddha". A taky řekl " Žádná mysl, to je taky Buddha." A nakonec, když mluvil o svým kámošovi Velkým slívovi, tak řekl, "Slíva je zralá"......."

Váš Daniel Klee



Odpověď na nepoloženou otázku

15. listopadu 2008 v 1:48 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee

Možná jste si již přečetli nějaké mé verše, malá zamyšlení a úvahy. A právě si kladete otázku, proč o tom všem píši? Třeba Vám odpoví má následující úvaha.

Život je potřeba brát s humorem a nadhledem. Věcí, které nás tíží nebo nám leží na srdci, je požehnaně. Proč se o ně nepodělit? Proč nekomentovat, vážně nebo s úsměvem, dění kolem nás? A nebo, proč si neudělat srandu sám ze sebe a s trochou recese nepublikovat svá zamyšlení na tomto blogu?

Je možné, že mé úvahy, články či verše někomu pomohou, když bude prožívat nějaký "světobol". A nebo se nad nimi upřímně zasměje. Tento blog, i když se občas zabývá vážnými tématy,
není o ničem jiném než recesi, jak už vyplívá z jeho názvu "Nuda v síti". Nekladu si za cíl, abych "změnil" svět či nějak zviditelnil svou osobu. O mé literární tvorbě si myslím, že kdybych ji snad někdy chtěl vydat tiskem, bylo by to možno brát jako "zločin" proti ekologii. Škoda papíru, na kterém by byla vytištěna.
Přesto bych se rád o některé své myšlenky či pocity podělil se svými přáteli, kteří jsou většinou i čtenáři mého blogu.

Umět si udělat srandu sám ze sebe, je báječná věc. Ostatně, je to znát i na mých verších, které nejsou ničím jiným než právě jen veršováním. Žádná hluboce duchaplná poezie, která by měla ambice dostat se do čítanek. Je to jen a jen vyjádření mých pocitů. Někdy se mě to daří lépe, jindy to nestojí, a zřejmě ani nebude stát, za mnoho. Co na tom. Berme život s úsměvem. Jak říká přísloví , ..."stejně z něj nevyvázneme živí" .

Váš Daniel Klee


O čase a domově

15. listopadu 2008 v 1:36 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
O čase a domově

Čas...někdy přítel a lékař, jindy nepřítel a protivník. Jak spletité jsou jeho cesty. Nakonec je to právě čas, který zahladí všechny stopy, činy, myšlenky a skutky. Nic nelze vrátit, vše je možné jen znovu uskutečnit v čase. V tom současném a budoucím. A tak jako vše plyne, slovy klasika, i náš život se ubírá směrem k budoucím a zároveň stále opakovaným situacím. Poučení? Kde a v čem ho hledat, díváme-li se slepýma očima. Nejdříve musíme prohlédnout a pak...pak, snad, lze nalézt poučení a cestu vpřed. Cestu probouzejícího který, po noci plné přeludů a snů, se vrací ke skutečnému životu. Dharma není jen "cesta", ale také princip. Dharmoví tuláci vždy nakonec naleznou domov. A ti ostatní, budou jen věčně hledat cestu zpět. Cestu, která nikam nevede. A domov, je vždy na konci cesty.


Má pocta pro Jacka Kerouaca Daniel Klee


Hravá...

15. listopadu 2008 v 1:00 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Hravá...

Hraju si se slovy, jak kapky v moři jsou
Hraju si s láskou, ač na lásku už dávno nevěřím
Hraju si pro hravost, a marně hledám rým
Hraju si...a myšlenky proudí hlavou mou

Daniel Klee, dnes večer

Matematická

15. listopadu 2008 v 0:56 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Počítám dny svého života, počítám hodiny a minuty
Počítám své ztráty a nálezy, výkazy lhostejného zmaru
Počítám, stále znova, co v číslech nenajdeš
Počítám, že přijde doba, kdy už se nedopočítám

Daniel Klee 2008

Bez sebe

15. listopadu 2008 v 0:54 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Bez sebe

Bez Tebe je nebe jako peklo
Bez lásky i oáza je pouští pustou
Bez víry i nevěřící hynou
Bez touhy je smutné žít
Bez chtění, snad zastavíš kolo života
Bez života není smrti
Bez temnoty světlo nemůže zářit
Bez smutku není opravdové radosti
Bez rubu nemá žádná mince líc
Bez SLOVA jsi loutkou na provázku
Bez sebe jsi když ji spatříš, jak kráčí proti Tobě

Daniel Klee 2008

NIC...

15. listopadu 2008 v 0:50 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
NIC...

Nechci nic než trochu klidu, kousek pouště v džungli slov
Nechci nic jen modré nebe a nad hlavou nemíti strop
Nechci nic než pochopení, od těch co hlušší jsou
Nechci nic jen získat Tebe, však nevím kde Tě nalézt mám

Daniel Klee 2008

O štěstí...

15. listopadu 2008 v 0:47 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
O štěstí...

Když jsi se narodila, tak slunce na obloze zůstalo už navždy pro mne stát
Když plamen moudrosti, já uzřel poprvé v Tvých očích plápolat
má duše se rozezněla, jak struny harfy, co v srdci začaly mě tiše hrát
Ano...Tvé jméno Anno, je mě vším co chci již míti ve světě zrady rád
mé srdce ledové už navždy budeš ve svých drobných dlaních hřát


Věnováno mé dceři... Aničce. Daniel Klee 26.květen 2008

Září...

15. listopadu 2008 v 0:44 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Září...

Září září všemi barvami co duha má
Září v záři plamenů Tvá svatozář
Září v démantech na kapkách rosy
v odrazu, jak v zrcadle, Tvá tvář

Daniel Klee Září 2008


Čas...

15. listopadu 2008 v 0:42 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Čas... jak vskutku relativní pojem. Šíp vystřelený do nekonečna, dříve než byla napnuta tětiva luku, dříve než vyrostl strom, ze kterého byl vyroben. Všemi směry plynoucí, od dnes do včera... a od zítra do dnes. To čím jsi dnes, je to čím si byl včera a budeš zítra zas. Když stříbrná nit prokvétá Tvým vousem, a vlasy Tvé se pavučinou opředeny zdají, tak mládí Tvé se ku zrození kloní. Tak blízko je ten den, kdy jsi poprvé oznámil, že jsi... zmačkaný a nepatrný zárodek v placentě, jediná buňka sotva se rodícího života. Mnohokrát se znovu hmota spojí s hmotou, buňka s buňkou, mnohokrát Tvá duše vstoupí na jeviště světa. A stále dokola se kola točí. Ustanou, až zmizí smutek z očí Tvých. Tak jako déšť se snáší na vyprahlou zem, snáší se i SLOVO v duši Tvou. To slovo nekonečnem voní, tak laskavé jak slovo matky Tvé. Čas od času se zázrak stane, a čas obrátí svůj směr...když duše Tvá se rozpomene čím byla včera a bude zase dnes. Tak netečně, jako vzrostlý strom co kořeny má v hloubce pusté země, pak duše Tvá se ve větru času bude chvět.


Daniel Klee Říjen 2008



______________________________________________________________________________