Čas...

15. listopadu 2008 v 0:42 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Čas... jak vskutku relativní pojem. Šíp vystřelený do nekonečna, dříve než byla napnuta tětiva luku, dříve než vyrostl strom, ze kterého byl vyroben. Všemi směry plynoucí, od dnes do včera... a od zítra do dnes. To čím jsi dnes, je to čím si byl včera a budeš zítra zas. Když stříbrná nit prokvétá Tvým vousem, a vlasy Tvé se pavučinou opředeny zdají, tak mládí Tvé se ku zrození kloní. Tak blízko je ten den, kdy jsi poprvé oznámil, že jsi... zmačkaný a nepatrný zárodek v placentě, jediná buňka sotva se rodícího života. Mnohokrát se znovu hmota spojí s hmotou, buňka s buňkou, mnohokrát Tvá duše vstoupí na jeviště světa. A stále dokola se kola točí. Ustanou, až zmizí smutek z očí Tvých. Tak jako déšť se snáší na vyprahlou zem, snáší se i SLOVO v duši Tvou. To slovo nekonečnem voní, tak laskavé jak slovo matky Tvé. Čas od času se zázrak stane, a čas obrátí svůj směr...když duše Tvá se rozpomene čím byla včera a bude zase dnes. Tak netečně, jako vzrostlý strom co kořeny má v hloubce pusté země, pak duše Tvá se ve větru času bude chvět.


Daniel Klee Říjen 2008
 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________