Třináctá komnata

8. listopadu 2008 v 18:21 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka


Třináctá komnata

Máš...v srdci pláč i smích, vášeň , chlad a žal
Jen Ty a já, Tvůj tep v mých dlaních
Jsem stínem Tvým, jak havran ponurých a temných snů
Jsem vášeň bez konce, rozkoš stále ještě nepoznaná

Jsi má hračka na provázku, loutka slasti
Skřivánek na niti, má láska
Chladný kov na zápěstí a žár pulzujícího klína
Nebe, ráj i peklo poznání
Opona třinácté komnaty stržena v prachu cesty leží

Jsi klenotem nevyčíslitelné ceny
Jsi mince navěky uložená v zemi
Až poznáš nepoznané v světě zla
Staneš se světlem či bílým kvítkem v poli

Jsem lichvářská daň za Tvá přiznání
Budeš zas svá, ve světle prozření

Jsi co jsi a věz, že netřeba Tě měnit
Až okovy a masku tvarů odhodíš, pak přijde čas
Tu pravdu pravd Ti dozajista zjevit.

Daniel Klee 1999

 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________