V Síti sítí

15. listopadu 2008 v 0:03 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
V Síti sítí

Jak pavouk čekám v sítí sítí
Napnutá lana v proudu dat
Čekám co do tenat svých chytí
ten, co tolik touží dávat i brát

Jen okamžik a lana napínají sílu svou
To křídla barvy trav zelených
Jepice krásná, hledá cestu svou
Již přešla ji radost, slunce temné, žádný smích

Pavučina silná je a nepustí co uvězní
Marně se vzpíná, boj předem prohrán je
Já po laně nad propastí kráčím k ní
U srdce led a v duši závěje

Již cítím třepotání zmařených snů křídel
Má kořist zemdleně se v síti zmítá
Ani nevím proč, najednou jsem její přítel
Lana poutající přetnuta a budoucnost jí opět svítá

Jen letmý pozdrav, v mé síti uběhlo pár set let
Pro mne den a noc, pro ni život celý
Jen stačila vzlétnout, krátký byl to let
k zemi padá, poslední pohled posílá mi vřelý

Je lepší svoboden zemřít smrtí svou
než stát se kořistí či loutkou povolnou

Daniel Klee 2007


 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________