Zamyšlení o pomíjivosti a hodnotě věcí

11. listopadu 2008 v 22:40 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee

Často sedím v přítmí zšeřelé místnosti a přemýšlím. O čem? O pomíjivosti života, o jeho neustálých proměnách ,o neustálém kolotoči příčin a následků a v neposlední řadě o hodnotě a ceně věcí.


Téma pojednávající o pomíjivosti jedince, ale i celého světa, který nás obklopuje, není nikterak nové. Již v dobách starověkých filozofů, náboženských myslitelů a vůdců, byly tyto otázky mnohokrát rozvíjeny. Ne nebudu se snažit o překonání myšlenek, které byly již mnohokrát vysloveny, ani se nebudu snažit o jakýkoli nový pohled na věc samu, jako spíše o sebereflexi vysloveného a poznaného ve světle mého vlastního života. Každá moudrost či filozofické a náboženské učení, se stává hodnotné a poučené jen tehdy, jeli náležitě včleněno a použito v každodenním životě. K čemu jsou člověku moudrá slova, není-li schopen obsažené poučení aplikovat pro svůj prospěch a duchovní růst? Vše se stává jen planou a neúčelnou filozofií pro filozofování samo.

Ale vraťme se na počátek tohoto zamyšlení. Při pohledu na svět a věci, které nás obklopují, se velmi ztotožňuji s názorem prezentovaným buddhistickými duchovními, kteří vidí svět jako místo, kde je možné realizovat a naplnit svou karmu, probudit se do skutečného vědomí a ve věcech pak prostředky umožňujícími duchovní růst a ukojení základních potřeb pro uchování života. Tibetský " svatý muž " nevlastní , mimo jedné misky na jídlo, lžíce a svrchního oděvu nic. Ne, není nutné v současném světě nic nevlastnit, aby mohl člověk duchovně růst. Dokonalá askeze není prostředkem, ani zázračným šémem, umožňujícím člověku probuzení ve smyslu buddhismu. Dokonce v mnoha případech může tento vývoj i brzdit.

Jaká je tedy hodnota věcí? Je možné vlastnit majetek a zároveň se snažit o uplatňování filozofických a duchovních nauk? Ano! Podle mého názoru jde o to, nepodléhat vlivu věcí. Osvobodit se od hromadění, touhy vlastnit a ovládat. Vše co je pro nás cenné, se v okamžiku naší smrti může stát bezcenným. Lpíme na neuchopitelném pocitu, že něco vlastníme. Skutečnost je ale jiná. Vše co vlastníme, je nám pouze propůjčeno k užívání po dobu našeho života. Nelze si tedy jakékoli bohatství vzít sebou na druhou stranu. Je tedy důležité vlastnit nové a nové modely osobních aut, drahé a mnohdy neúčelné v honbě za udržením "moderního " a konzumního stylu života?

Kupujeme, vyměňujeme a pořizujeme. Věcí ztrácí svou hodnotu, jsou doslova konzumovány. Jejich hodnota se neustále snižuje, ačkoliv cena mnohdy neúměrně roste. Možná, že ve světle "nové světové finanční krize" se konečně budeme mít možnost poněkud více zamyslet nad hodnotou věcí.

Daniel Klee

 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________