VYZNÁNÍ...

8. ledna 2009 v 22:33 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Vyznání...



Miluji…zasněžené, rozeklané štíty hor,
i dmoucí a hrotící se ňadra z alabastru
Miluji…úrodná údolí s lány žloutnoucího obilí,
i zákoutí ženského klína, uprostřed zlatistvého chmýří
Miluji…studny s průzračnou pramenící vodou,
i Tvá ústa, hasící žízeň neuhasitelné věčné touhy
Miluji… oblost kopců v končině luk a nížin,
i tvar Tvých boků, v krajině Tvého těla
Miluji…pavučiny pozdního léta, vznášející se povětřím,
i hebkost rozpuštěných vlasů, vlnících se nočním vánkem
Miluji… záři zimní oblohy, třpyt démantů na blankytném pozadí,
i světlo v Tvých očích, v rámu z přivřených Tvých řas
Miluji… větve a koruny stromů, poskytující domov ptactvu
i nežnou náruč, to útočiště před bouřemi všehosvěta
Miluji… pevnou a přec hebkou dlaň, co konejší mou těžkou hlavu,
i závan vonícího vánku, co pohladí mne po skráních
Miluji… půvabnou křivku nohou, tančících nekonečné bolero,
i plamen svící, osvětlující Tvé prsty nořící se v struny harfy

Daniel Klee
 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________