Leden 2010

Když...

22. ledna 2010 v 1:10 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Když...


Když v dálce slyším houkat vlak
Když píseň v duši mám
Když říkám si co bude pak
Když na cestě jsem, nejsem sám

Tak napadá mě hudba sfér
Tak cítím touhu dlaní
Tak říkám si, že není fér
To neustálé lhaní

Když touhu v duši cítím
Když víc než dnes jsem včera byl
Když stop si v dálce chytím
Já vím, že jsem opravdu žil

Daniel Klee

Hádanky z Akaši

20. ledna 2010 v 3:19 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Hádanky z Akaši


Jsi stejné krve Ty i já
Jsi stejného vědomí
Jsi sen co se mě zdá
Jsi stín mého svědomí

Jsi múza poetova
Jsi z Magdaly Marie
Jsi vše, nač nestačí mě slova
Jsi ze Syrakuz Lucie

Jsi poslední i první žena
Jsi Adamova Lilatu
Jsi píseň co mě v duši zněla
Jsi vším, co v světě nechápu

Jsi, což nejistá je jistota
Jsi příběh co už znám
Jsi, a tak po mě potopa
Jsi poslední myšlenka co mám

Jsi! A kdože vlastně?
Jsi…? Ptám se odpovědí
Jsi obsah této básně
Jsi mým veršem k pochopení

Jsi Kleopatra Césarova?
Jsi ctihodná Římanka?
Jsi vše co začíná se znova!
Jsi budoucí vzpomínka!

Daniel Klee

Moudrost

17. ledna 2010 v 20:55 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Moudrost


Ač moudří říkají svá moudra v hexametru
Já močím často ze stráně, ale vždy po větru
Ač moudrým být, to touha moje věčná
Však blbem jsem, a každý blb to pozná

Daniel Klee

Zima

17. ledna 2010 v 12:42 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Zima


Probuzen ze sna, jsa táhlým tónem varhan
Ten sen zlolajný, tím tónem navždy zahnán
Pak zimomřivě své tělo zpod přikrývek soukám
A okem zpola zavřeným, se na svět kolem koukám
Mě zima je, jak lovcům v dálné tundře
Má noční touha, však spolu s zimou umře

Daniel Klee

Nevraživost

17. ledna 2010 v 7:23 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Nevraživost


Lásku nevraživost provází, když naplnění nemá
Kde cit se potácí, a ústa k srdci němá
Nenávist pro lásku, nic nového pod lunou
To touhy nestálé, se vrací silou novou
Nenávist pro srdce, co k slovům lásky hluché
Přátelství na pranýř, neb pro city je ztuchlé
Být přítelem, pro mnohé pocta značná
Kde Amor šíp svůj vystřelil, však, láska bývá lačná
Chce vše, a nezná kompromisů
Jak psáno je na stránkách mnohých spisů
Ať Ovidius, Seneca, či Nero v troskách Říma
Si pějí ódy na srdce, v němž láska hořce dřímá
Ta pravda je, že nenávidí kdo druhého silou citů vnímá

Daniel Klee

KRUHY

17. ledna 2010 v 6:16 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

KRUHY


Ďábel hnátem nohy, kruhy do písku si kreslí
Když ráno stodeváté, ze sna duši děsí
Sám probudiv se do soumraku, hledám slova vhodná
Že doba nahnuta je, že k činům již je plodná
Má láska na souchotě polehoučku mřela
Již nešeptám si, co mladík, lásky slova vřelá
Již nejsem poeta, co veršem touhu halí
Má touha mrtva je, a cit se v koutě válí
Mé oči krví podlité již nevidějí něhu
Mé nohy znavené, v závějích boří se do sněhu
Jež v srdce zjizvené, navál běh času
Již nezní v něm, tón tišícího hlasu

Daniel Klee



Silvestrovská noc.

8. ledna 2010 v 0:16 | Daniel Klee |  Příběhy z pera Daniela Klee

Silvestrovská noc.

Silvestrovská noc. Noc bujarých oslav, bujných pitek, mejdanů a večírků. Noc, kdy se snad nejvíc konzumuje masově nabízené"pobavení" blikajících televizních obrazovek, které se až tak moc neliší od všech těch instantních "lahůdek" z přeplněných regálů supermarketů. Ona i ta televizní zábava by šla s trochou nadsázky označit synonymem "instantní" .

A byla noc. Noc pochmurná, naplněná vlhkostí, chladem a ledovým deštěm. Byla poslední noc roku 2009. Roku, který byl vším jiným než rokem úspěchů, vzestupů a ekonomického blahobytu.
Přesto to byla noc, která byla naplněná očekáváním.

Rázně kráčel ulicí s vysoko vyhrnutým límcem své bundy, chránícím tvář před chladem. Bylo jen něco málo minut po půlnoci, kdy pomalu utichala "dělostřelecká" palba ze všech těch petard a ohňostrojů. Kráčel prostředkem chodníku, energicky postupujíc za svým cílem. Míjel tváře osamělých chodců, spěchajících zachytit ještě poslední povyražení této noci.

On jako by však do této noci nepatřil. Byl až příliš střízliv, až příliš zaměstnaný starostmi, které bude muset v brzké době vyřešit. A tak ani moc nevnímal děje odehrávající se všude kolem.
Nebyla věc, která by ho vytrhla z jeho stavu. Alespoň to tak na první pohled vypadalo, když by mu někdo pohlédl do jeho poměrně zasmušilé tváře. Ale nikdo ho neoslovil ani mu nepřál do nového roku. Byl tomu nakonec rád.

Když dorazil na roh parku, chystajíc se překročit křižovatku, upoutal ho výjev nepatřící do této noci. Stála tam ve svém otrhaném vatovaném kabátě, stejně střízlivá jako byl on. Na hlavě naraženého pánského kulicha s velkou barevnou bambulí, před sebou tlačila dětský kočárek naplněný igelitovými taškami, odloženými věcmi a papírem. Nepatřila do této noci. Nepatřila k tomu bujnému veselí, odehrávajícímu se všude kolem ní. Její život byl redukován na starost o nedůležitější položky na seznamu přežití. A dnešní noc byla velmi těžká. Byla to noc, která nepatří k těm "jednoduchým".

Když jí míjel, zastavil se a pohlédl do její tváře. Překvapil ho její věk. Byla velmi stará. Nemohl by to sice odpřísáhnout, ale určitě jí bylo víc jak sedmdesát let. Byla to tvář vrásčitá, ale vyrovnaná a naplněná až neuvěřitelným klidem. Ten klid ho udivil. V tuto chvíli, v této situaci a za této noci. Vztáhl k ní ruku, na které měl pár mincí. Odmítla. Ono odmítnutí ho zarazilo. Proč? Otázka, kterou však nahlas ani nemusel vyslovit. "Nepotřebuju vaše peníze", pronesla směrem k němu chraplavým hlasem, ze kterého bylo znát, že je nemocná, nachlazená a unavená. "Stejně si dneska za ně nemůžu koupit to, co potřebuju". Dodala.

Pokrčil rameny, připraven pokračovat ve své cestě. Pak si z rukou sundal rukavice a podal je směrem k oné ženě. Poprvé na její tváři postřehl cosi jako náznak úsměvu. Vzala si od něj podávaný "dárek" a podívala se mu zpříma do očí. "Děkuju." Nebylo potřeba říkat víc. Už odcházel, když k němu napřáhla ona žena tvrdou, mozolnatou a téměř černou ruku, na které jako by ani nebyla znát původní barva kůže, jak byla špinavá. Nabízenou dlaň přijal a stisk. Byla studená a pevná. "Hodně štěstí do novýho roku a hlavně zdraví." Pronesla směrem k němu. "Vám taky, a… držte se."

Když přešel křižovatku, ještě koutkem oka zahlédl, jak si ona žena navléká jeho rukavice. Najednou se cítil spokojený a šťastný. Ještě před několika málo okamžiky, se cítil mizerně a pod psa. Věděl, že až se vrátí tam, odkud právě odešel, nepustí si už "černou muziku" ani metal, aby v brutálních tónech zahlušil a přebyl pocity svého srdce. Bude dnes sice sedět sám nad sklenkou rudého vína, ale přesto ten pocit samoty už v něm nebyl.

Pokračoval dál. Nekráčel už tak rychle jako předtím, a tak si více všímal dějů kolem sebe. Zahlédl muže, který se uprostřed halasného zpěvu náhle sesul na kolena, aby stejně hlasitě začal dávit přímo pod sebe. Ženu, která si už nebyla příliš vědoma společenských konvencí, kterak vykonává svou potřebu uprostřed kolejiště tramvaje. Mladíka, zahazujícího právě zapálenou petardu, který za hlasitého smíchu uklouzl a marně se snažil postavit na vratké nohy. Okno, z něhož se vyklonila poloobnažená ženská postava halekajíc nesrozumitelné na lidi procházející kolem.

Zahlédl na své cestě Karlínem oné noci mnohé, ale už navždy si bude pamatovat tvář ženy, které věnoval své rukavice, aby na oplátku dostal tu trochu štěstí a spokojenosti.

Daniel Klee

Slovíčkaření

6. ledna 2010 v 16:30 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
HLEDEJ
Hledej pravdu bez ustání
Hledej význam skrytých slov
Hledej pravdu bez reptání
Hledej význam, tepej kov
KDYŽ
Když pak ukována z kovu duše
Když je srdce z mramoru
Když ti v tváři usměv ztuhnul
Nehledej v tom dvojsmysly
DANIEL KLEE

Skutečnost

6. ledna 2010 v 16:21 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Skutečnost


Skutečnost jsou prázdná slova
Když v naplnění skutek utek
Skutečnost je zas a znova
K pousmání bez zítřka
Skutečnost má mnoho tváří
Když pravda leží na oltáři
A lež má v ruce ostrý nůž
Skutečnost se beze slova
Uskuteční v budoucnu

Daniel Klee



______________________________________________________________________________