KRUHY

17. ledna 2010 v 6:16 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

KRUHY


Ďábel hnátem nohy, kruhy do písku si kreslí
Když ráno stodeváté, ze sna duši děsí
Sám probudiv se do soumraku, hledám slova vhodná
Že doba nahnuta je, že k činům již je plodná
Má láska na souchotě polehoučku mřela
Již nešeptám si, co mladík, lásky slova vřelá
Již nejsem poeta, co veršem touhu halí
Má touha mrtva je, a cit se v koutě válí
Mé oči krví podlité již nevidějí něhu
Mé nohy znavené, v závějích boří se do sněhu
Jež v srdce zjizvené, navál běh času
Již nezní v něm, tón tišícího hlasu

Daniel Klee


 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________