Září 2010

Vítám Tě...

24. září 2010 v 0:13 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Vítám Tě...

Vítám Tě cizinko
Vítám Tě u mě
Vítám Tě s úsměvem,
v mém mrtvém domě
Vítám Tě večer, v poledne
Vítám Tě ráno
Bylo tak před lety, do knihy psáno
Vítám Tě Lásko má
proradná, chladná a... vnadná
Teple se oblékni,
chladna jsou z rána
Vítám Tě se slzou,
zamrzlou v oku
Kolik že Lásko má,
je nám dnes roků
Vítám Tě, stejně jak kdysi
K jídlu Ti nabídnu,
z krabice plesnivé,
čerstvý jed pro... krysy

Daniel Klee

Haiku o moudrosti

1. září 2010 v 19:15 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Haiku o moudrosti


Že jsi přečet hodně moudrých knih, slov a vět
ještě neznamená, že pochopil jsi život
a poznal celý širý svět

Daniel Klee

O knize

1. září 2010 v 18:57 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

O knize


Kniha je přítel, co nikdy tě nezradí
Kniha je rádce, co v nouzi ti poradí
Kniha je lékař, tvou duši vyléčí
Kniha je milenka, co ráno se neloučí
Kniha je učitel, co učí tě trpělivě
Kniha je poeta, co verše říká tklivě
Kniha je svět, co ve svém srdci máš
Kniha je dar, co s láskou přijímáš

Daniel Klee

O světě

1. září 2010 v 18:50 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

O světě


Svět trpí smrtelnou a vážnou nemocí,
neb, moc mocných je spíš bezmocí
Svět trpí úmornou a vleklou chorobou,
s níž lékaři nic nezmohou
Svět v posledním je tažení,
a stále nic se nemění
Svět leží téměř na márách,
rád ke hvězdám by člověk plách
Však nemoc svou si sebou nese,
Že špatně skončí, nedivme se

Daniel Klee

Bajka o sametové revoluci

1. září 2010 v 17:52 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka

Bajka o sametové revoluci


Na jednom statku, ne moc vzdáleném,
se strhla sametová, něžná revoluce.
V tom kraji světa krásném, malebném,
na krku volům zvoní klíče, zvonce.
Po prvních volbách, halasných a lživých
Volil se senát ba i parlament.
Budoucnost měla býti v barvách růžových a bílých
Vůl svini říkal si o kompliment.
Pod heslem "Vyženem svině od koryta",
nejedna se svině dala na pochod.
Co zůstalo je čirá, ryzí realita,
že vůl rád uvěří vždy na podvod.
Co poradil bych touto cestou volům?
Snad jen, nevolte do svého čela svině!
Zatěžko však uvěřit mým poetickým slovům,
že pro svině je důležité koryto, u kterého válejí se líně.

Daniel Klee



______________________________________________________________________________