Květen 2011

Sedm bodů pro bezpečné surfování na Síti sítí na veřejném místě

28. května 2011 v 9:47 | Daniel Klee |  Tipy a triky aneb jak na to
Sedm bodů pro bezpečné surfování na Síti sítí na veřejném místě

Snad každý se občas dostane do situace, kdy je nucen využít služeb nějaké veřejně přístupné alternativy pro přístup k internetovým službám. Nejčastěji to jsou Internetové kavárny. Jak bezpečně surfovat po Síti sítí, se vám pokusím nastínit v dnešním malém příspěvku.

Základem je uvědomit si, že se jedná o veřejné místo, které umožňuje, při zanedbání několika základních aspektů, přístup k vašim citlivým a osobním datům. Velmi často i lidé používající Internet dlouhá léta si neuvědomují, jak snadné je dostat se k těmto datům pro nepovolaného uživatele, který zasedne k PC po vás. Takže jak na to?

1.) Základem je nepoužívat tato veřejná místa za žádných okolností ke službám typu Internetového bankovnictví a pod.

2.) Naučte se používat prohlížeč Mozilla Firefox v módu anonymního prohlížení, který nalezneme v liště pod "Nástroji" . Toto nastavení vám umožní přístup ke všem službám ve zcela normální podobě, jen s tím rozdílem, že neuchovává v paměti prohlížeče žádná hesla, cookies, odkládací a vyrovnávací pamět atd. Při odchodu pak zadáme ve stejné nástrojové liště příkaz ukončit anonymní prohlížení, a všechna data jsou obratem relativně nenávratně odstraněna. Včetně historie a našeptávání. Neumožňuje-li prohlížeč onen anonymní mód, pak je potřeba před odchodem a ukončením práce vymazat obsah historie a cookies z paměti prohlížeče.

3.) Veškeré případně stažené či ukládané dokumenty, stahujte či ukládejte přímo na externí paměťová média jako jsou flash disky nebo paměťové karty, jeli PC vybaveno slotem pro tyto karty. Postup při stažení nebo uložení je stejný, jako v případě práce s vestaveným harddiskem . Stačí si pouze pohlídat, aby cílová složka byla opravdu na onom externím paměťovém médiu. To samozřejmě platí i při práci s textovými či jinými programy. Práci v uvedeném případě začneme otevřením prázdného dokumentu a jeho okamžitém uložení funkcí uložit jako, přímo do cílové složky externího paměťového média. Tím se i případné automatické ukládání souboru ukládá, ve většině případů, i do oné složky a "nedotkne" se paměti harddisku PC.

4.) Další nejčastější chybou je použití příkazu ctrl+c, v našem textu. Tento příkaz může ukládat, a také ukládá, jím kopírovaná data. Po vašem odchodu pak ten, kdo jde na ono PC po vás, může použít příkaz ctrl+v, a dostat se tak k vašim datům a textům, i když jste použili výše popsaný postup uložení souboru na externí disk. Řešení je přitom jednoduché, těsně před odchodem, použít tento příkaz, tj. ctrl+c na nějaký zcela běžný text, který často nahradí onen předchozí. Někdy však může nastavení v PC ukládat až několik těchto příkazů. Řešením pak je při odchodu od PC, se také odhlásit jako uživatel. To spolehlivě tato data vymaže.

5.) Stejně častou chybou je, že si uživatel nezkontroluje nastavení při přihlášení do nějaké služby, nejčastěji mailu, kde ponechá zvolené "přihlásit se trvale", což uloží veškerá hesla i uživatelské jména. Toto funguje pouze při neanonymním prohlížení. Při doporučeném anonymním módu, se vše vymaže ukončením onoho anonymního módu.

6.) Nikdy bychom při použití veřejného PC třeba v kavárně, neměli zapomenout na to, že mnohé z těchto kaváren používá zálohování všech dat třeba na páskové mechaniky hlavního PC, které hlídá např. váš čas strávený u PC a vypočítává vám pak cenu za použití služby. Některé z těchto obslužných programů Internetových kaváren umožňují vzdálené sledování plochy PC, tedy i vašich aktivit na onom "zapůjčeném" PC. Obejit uvedené, tedy alespoň částečné třeba při surfování, je použit nejenom anonymního módu prohlížeče, ale i přístup k internetovým adresám či službám přes tzv. "Anonymizér" . Což je veřejná služba na Internetu maskující vaši IP, a přesměrující vás tam, kam potřebujete. Obsluha pak "vidí", v optimálním případě, url onoho Anonymizéru. Nicméně, pak se k těmto vašim "datům" může dostat poskytovatel služby Anonymizéru.

7.) Při odchodu z kavárny, respektive před odchodem od PC, je ještě přínosné zkontrolovat obsah koše, plochy, složky dokumenty apod. Často tam zůstávají po vás smazaná, nicméně neodstraněná data. Stejně tak ve složce poslední použité či otevřené dokumenty, pod Start/dokumenty/obsah složky. I to je vhodné vymazat, a to nejenom z této složky, ale i z koše!

Závěrem lze říci, že bychom nikdy neměli zapomínat, že i odstraněné či smazané dokumenty, je možné v PC obnovit, a to za použití třeba programu "Undelete Plus", který je dokonce zdarma ke stažení . Uvedené body jak se ochránit platí samozřejmě nejen v Internetové kavárně, ale všude tam, kde se u jednoho PC střídá více uživatelů, tj. ve školách, pracovištích ale třeba i doma, kde je jen jedno PC. A snad zbývá jen říci, když už nepoužijete nic z uvedeného, alespoň zavřete prohlížeč. Není totiž nic jednoduššího, než použít příkaz krok zpět a dostat se tak třeba i do vašeho mailu či na vámi navštívené stránky. Mnohdy se podaří dostat se tam i přes uloženou historii navštívených stránek, jestliže odhlášení neproběhlo zcela korektně.

Ještě malá poznámka zcela závěrem. Osobní a citlivá data nejsou jen problémem veřejných míst nebo sdílených PC. V dnešní době je zcela běžné, prodávat použitou starší výpočetní techniku, paměťová média nebo třeba mobilní telefony a fotoaparáty prostřednictvím inzerátů či aukcí. Při prodeji prostřednictvím bazaru, často jeho provozovatelé přístroje vymažou či nastaví "tovární nastavení" a nebo nahrají zcela nový software. Prodáváme-li přístroje přímo, často zapomínáme, že obsahoval a nebo obsahuje stále naše data. Často žijeme v přesvědčení, že stačí tato data odstranit. Nestačí ! Většinu dat na PC nebo paměťové kartě, lze velmi obstojně obnovit. Neměli bychom zapomenout, že například všechny novější operační systémy Windows mají funkci "Obnovení systému" což umožní obnovit systém v nějaké jeho starší a zálohované verzi. Stejně tak je na trhu množství programů, které umožňují obnovit smazaná data nejen v PC, ale třeba i na paměťové kartě či flash disku. Nejlepší možností je přístroj či paměťové médium formátovat a přepsat.

Daniel Klee

O utrpení aneb, meditace jedné kapky v moři

26. května 2011 v 0:19 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechny věci povstaly skrze něj a bez
něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo
lidí. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila. Byl člověk poslaný
od Boha, jehož jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o
tom Světle, aby skrze něho všichni uvěřili. On nebyl to Světlo, ale
přišel, aby o tom Světle vydal svědectví. Tento byl to pravé Světlo,
které osvětluje každého člověka přicházejícího na svět. Byl na světě
a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního
a jeho vlastní ho nepřijali.
Jan, kapitola 1
O utrpení aneb, meditace jedné kapky v moři

Jak příjemně se rozjímá a medituje o hlubokých buddhistických, nebo křesťanských, pravdách, usazeni na pohodlném meditačním polštářku naplněným pohankou. Jak vzdáleni však často můžeme být od pochopení pravé podstaty. Buddha řekl, "že celý život je od samého počátku plný utrpení. To však smrtí nekončí, ale pokračuje dál s dalším a dalším zrozením."

Jak příjemně se o tom může meditovat, když víme, že ten náš život nám zase tak moc plný utrpení nepřipadá. Meditace či rozjímání nad hlubokými pravdami, se tak stává jen jako točení modlitebních mlýnků či odříkávání manter. Někdy se však můžeme přiblížit pochopení podstaty, díky čemusi, co bych nazval osvícením. Není to však stav nijak povznášející či osvobozující. Ba naopak. Hloubka onoho "prozření" nás může zasáhnout jak šíp, a přinést nám "bolest" z pochopení této myšlenky.

Nikdo nejsme ostrov a vše souvisí se vším. A tak začneme balancovat na hraně nihilismu, soucitu a souznění. Pak si uvědomíme, že cokoliv se děje druhým, děje se také svým dílem i nám. Dokonce hůře, děje-li se něco nám, je často v naší moci to změnit. Děje-li se to však někomu jinému, je velmi těžké to ovlivnit. A tak, noříme-li se více a více do meditací, začínáme ovlivňovat i náš vlastní život. Začneme si uvědomovat míru onoho utrpení i to, co jsme dříve považovali za příjemné či zajímavé, začneme vnímat ve své pravé podobě, a to že se nejedná o nic jiného, než o utrpení budoucí. Dokonce ještě hůře, začínáme si uvědomovat nejen utrpení jednotlivců či nějakých skupin, ale utrpení jako všeobecný stav všeho živého a dokonce i celého světa v jeho velikosti.

Vždy jsem si říkal, že být "osvíceným" ,či probouzejícím se, je povznášející pocit, opak je však pravdou. Jak jiné je to od vnímání křesťanských "svatých". Často jsem si také říkal, že přiblížit se pravdě, znamená přiblížit se čemusi jako blaženosti. Překvapuje mě, že čím víc se blížím určitému chápání věcí, tím zmatenější se věci jeví. Dokonce chybí i pocit ješitného uspokojení z dojmu, že chápu víc.

K pochopení může vést mnoho cest. Jednou z nich je i naplnění určitých tužeb, abychom posléze zjistili, jak nepodstatné a malicherné naše tužby byly. Opravdové "štěstí" není z tohoto světa. Ba dokonce mne napadá, že něčeho jako "štěstí" není možné opravdu dosáhnout. Maximálně lze dosáhnout uspokojení, ale štěstí? Skoro se mi chce parafrázovat ono známé " Štěstí, co je vlastně štěstí? Muška jenom zlatá" :)

Někdy mne až zaráží přítomnost sil, které nás vedou na naší duchovní cestě, nebo chcete-li "Dharmě". Sil, které nás usměrňují a vrací na správnou cestu. A někdy, pro naše vlastní dobro, nás mohou z cesty i na nějakou dobu svést. A pak, nořím-li se více a více do myšlenek, začínám chápat jinak i ono utrpení, jako možnost dostat se dál v chápání a vnímání světa a jeho pravd. Jako by ono zmiňované utrpení a strasti, bylo zároveň i něco jako požehnání, kterého se nám dostává, abychom mohli růst a vyvíjet se. Bez něj bychom měli tendenci stagnovat a setrvávat v blažené nevědomosti. Když tak o tom přemýšlím, není toto vlastně oním lidovým rčením z křesťanského světa tj. "Koho Pánbůh miluje, toho křížem
navštěvuje" ?

Velmi často si uvědomuji, že křesťanství a buddhismus mají ve svých tezích mnoho společných myšlenek. Jde jen o to je poznat a pochopit.

Často jsem slyšel námitku křesťanských, i jiných, věřících, že zatímco křesťanství staví na službě bližnímu a obětování se, buddhismus je "sobecký", protože usiluje "pouze" o vlastní osvobození se od utrpení a vlastní "nirvánu". Jak zmýlený názor. Podaří-li se nám probudit více svou vlastní "mysl" a pravou podstatu, začneme vnímat jinak i okolní svět. A tak ti, kterým se podaří osvobodit se z otrockých pout nevědomosti, mohou být těmi, kteří mohou a dokáží ostatním i pomoci v jejich utrpení. Jsem-li já sám součástí utrpení a vlastních strastí, jak mohu chtít chápat druhé, když neznám a nechápu ani svou vlastní podstatu? Bloudíce v tmách, nemohu být pro druhé světlem. Všeobecně pojímané křesťanství, se bohužel nesnaží utrpení odstranit, maximálně se jej snaží zmírnit. A to, aniž by vůbec chápalo jeho význam. Ba dokonce je často "utrpení" zbožštěno například ve větě, "vyhledávejte utrpení a přibližte se tak Bohu". Zakladatel křesťanských myšlenek je veleben na kříži. Jak špatně, je dle mého, chápán význam jeho učení a slov.

On je ta cesta, pravda i život. Prošel ji před námi, aby nám ukázal směr. "Tento byl to pravé Světlo, které osvětluje každého člověka přicházejícího na svět. Byl na světě a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal." Zkuste si někdy, při čtení Nového zákona, vzít k ruce i myšlenky buddhistických mnichů, možná se vám pak mnohé z Jeho slov bude jevit v novém světle. Utrpení totiž není nic, co by mělo být povyšováno a velebeno, ba naopak. Utrpení je třeba odstranit a pochopit jeho význam a podstatu. Nejdříve u sebe a posléze i u druhých .

Váš Daniel Klee

Noční rozjímání

25. května 2011 v 0:06 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Noční rozjímání

Otevřu okno a z dálky ke mě doléhá jarní nocí teskný zvuk křídlovky. Kdy to bylo naposledy, kdy jsem se jí nechal kolébat do snů? Dlouhých 19 let. Pro někoho celý život. Pro mne zatím jen jeho menší půlka. Křídlovka umlká, vystřídána zvukem projíždějící tramvaje. Také hudba. Zacinká a odjíždí do míst, kde jsem byl ještě nedávno doma, aby se ve smyčce otočila a pokračovala znovu a znovu až do rána.

Dnešní noc je nezvykle tichá. Žádný opilec nehuláká pod okny, žádní turisté nepokřikují v neznámé řeči, jen vzdálený a přece tak blízký tep velkoměsta. Dávno už odbila půlnoc a město se zvolna ukládá ke spánku. Pomalu pohasínají okna v protějších domech. Jen srpek měsíce se zrcadlí ve velikých okenních tabulích na rohu ulice, aby se, za několik málo okamžiků, schoval za střechy okolních domů. Je tichá jarní noc. Projíždějící auto však nevykreslí na stropě obrys okna. Jsou příliš vysoko. Chybí mi ta hra světel a stínů. Chybí mi zpěv ptáků, kteří občas zazpívaly ze spánku, a kteří se touhle jarní dobou dávaly vždy do halasného ranního pokřiku. Místo toho mne dnes probouzí jen hlomozící, rachotící a spěchající velkoměsto.

Chybí mi vůně syrové a živé jarní země. Vůně jara, která je ve vnitřní části velkoměsta jen stěží postřehnutelná. Vůně probouzející se přírody je jako vůně ženy. Svůdná, podmanivá a opojná. Oproti tomu vůně velkoměsta, v jeho vnitřních zdech, je jako parfém děvky. Hutný a obtěžkaný pachem mnoha těl s nádechem laciné voňavky a výfukových plynů. Žádné pouliční lucerny nemohou nahradit třpytivou nádheru noční oblohy a miliónů hvězd, které se uvnitř města ztrácejí, oslněny světelným smogem. Město vás časem pohltí stejně, jako světlo hvězd. Co zůstane je jen prázdnota falešných náhražek za skutečný život.

Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc byl můj život spojen s onou prapodstatou a esenci živoucí přírody, a ani osamělý strom, rostoucí z okovů a mříží v chodníku, nemůže nahradit ztracenou přírodu. Dva osamělí vězni v betonovém a cihlovém vězení velkoměsta. Já a on. Připadám si na tom stejně. Já však,budu-li mít dost sil, mohu odejít. On bohužel ne. A tak ho alespoň v duchu každé ráno pozdravím, když otevřu okno a zadívám se do jeho koruny, končící v úrovni mého pohledu. Jak moc obdivuji jeho vůli a statečnost, se kterou se snaží přežít a dokázat, že život si vždy nalezne cestu. Jak moc ho lituji, když si uvědomím, že je už předem odsouzen k zániku. Koneckonců jako my všichni.

Daniel Klee


Černá křídla

25. května 2011 v 0:01 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Černá křídla

Černá i bílá křídla mohou být
Jaká Tě ponesou nad vrcholky hor?
V krajině temné, stopy v písku jsou
Pohled očí šedomodrých, magie času
Ten pohled znám, v infernu plamenů září
Stopy v písku, krůpěje krve rudé
Pod závojem černých řas myšlenky plynou
Jen hudba se vznáší krajinou pustou, bez květin
Hudba co burcuje spící anděly bez křídel

Daniel Klee

Vůně

24. května 2011 v 23:58 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Vůně

Oknem doletěla ke mě vůně
Vůně smyslného parfému,
když pod mým oknem prošla
ta žena, oděná v rudém saténu

Oknem doletěla ke mě slova
Slova z vášně a citu zrozená
Že ona žena v rudém šatu
Byla svou láskou podle zrazená

Oknem doletěla ke mě píseň
Píseň, již vrkal holub na střeše
Že až žena v rudém jednou prozře
Tak jiskru lásky, v srdci opět vykřeše

Daniel Klee

O životě

24. května 2011 v 23:54 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
O životě

Tak už to v životě chodí
Jak na dřevěný lodi
Tak už to v životě bývá
S námi se loď stále kývá

Tak se to v životě mele
Když se to životě sere
Tak se to v životě houpá
Život je fraška prý hloupá

Tak se to v životě sejde
Jináč to prý ani nejde
Tak se to v životě stává
Po flámu bolí nás hlava

Daniel Klee

Jarmila a Emil

24. května 2011 v 23:49 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Jarmila a Emil

Moje milá Jarmila
Dlouho už se nemyla
Moje milá Jarmilko
Už Ti smrdí i tílko

Můj Ty milý Emile
Když je Ti to nemilé
Můj Ty milý Emílku
Neslintej mi po tílku

Daniel Klee

Odrhovačka

24. května 2011 v 23:44 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Odrhovačka

Zpívala, ...zpívala
Do kola písničku
Zpívala, ...zpívala
V sobě slivovičku

Tančila,... tančila
Do kola tanečky
Tančila,... tančila
Neměla spodničky

Motala, ...motala
Do kola nohama
Motala, ...motala
Dala si i ruma

Točila, ...točila
Do kola se jí hlava
Točila, ...točila
Neb si dala páva

Chodila,... chodila
Do kola opilá
Chodila, ...chodila
Až se poblila

Daniel Klee

Poučná

24. května 2011 v 23:39 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Poučná

Seděla Růžena na svojí sedínce
Sedínkou seděla na malý bedýnce
Z ní si pak zadřela třísku do sedínky
Dávej si Růženo pozor na bedýnky

Daniel Klee

Houbová poléfka

24. května 2011 v 23:36 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Houbová poléfka

Sbíral jsem po lese
sbíral jsem hříbky
Teď už je na čase
nalít si polívky

Seděl jsem u stolu
Seděl u talíře
Podepřenou hlavu
Oči jak halíře

Vezu se ve fáru
Vezu se houkačkou
Ležím ve futrálu
Rande mám se smrtkou

Se smrtkou rande mám
Rande na hřbitůvku
Růžičku ji pak dám
Růži na památku

Oděná smrtka je,
oděná v hábitu
U srdce smutno je
po ranním úsvitu

Daniel Klee

Romanticko-vulgární balada

24. května 2011 v 23:26 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Romanticko-vulgární balada

Roztáhla nožičky
vysoko za hlavu
Ve vlasech růžičky
ležela u splavu

Roztáhla nohy své
pro svého milého
Bylo to tuze zlé
neměla žádného

Roztáhla ruce své
skočila do vody
Je to moc přesmutné
měla prý důvody

Roztáhla nožičky
na dně pak jezera
Ve vlasech mašličky
pro svého partnera

Roztáhla ručičky
objala vodníka
Zelené šatičky
pro něj si oblíká

Daniel Klee

Maryša

24. května 2011 v 23:22 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Maryša

Uvařila kávu, kávu mě černou
Ležím ve futrálu, prkna nade mnou
Byla to káva, káva vod žida
Jiný se s mou milou teď vídá

Vídá se s ní denně, ba i po nocích
Moje milá tahá, dnes už velký břich
Vyvdala má milá novou chalupu
Ten její má stále nohy v kalupu

Uvařila kávu, kávu mu černou
Leží ve futrálu, už je tu se mnou
Že to byla káva, káva vod žida
Jiný si s ní večer u kávy povídá

Daniel Klee

Prvomájová

24. května 2011 v 23:18 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Prvomájová

Byl první máj, byl práce čas
Komouši na Letné sejdou se zas
Byl první máj, májový den
Pravičák v průvodu sní si svůj sen
Byl první máj, polibků čas
Já herpes chytil jsem, jak loni zas

Daniel Klee

Výchovná

24. května 2011 v 23:15 | Daniel Klee |  Sprosto-národně-vulgární verše a písně
Výchovná

Co vyvádíš rarachu
Klečet budeš na hrachu
Jestli budeš zlobiti
Nalískám ti po řiti

Daniel Klee

Hlava státu

24. května 2011 v 23:06 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Hlava státu

Prý je to pokleslé, hlavě státu od plic se smáti,
když překrouceno, co mělo prý se v Chile státi
Zapovězeno má navždy pro Švejky už býti,
že na císařpána serou mouchy, a že jsme dávno v řiti
Tak národ Švejků v chomoutu veden na porážku,
v úlevě se směje nahlas, když vidí hradní frašku

Daniel Klee

Ponurá

24. května 2011 v 23:01 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Ponurá

Až smrtka si pro mne přijde
Zubatou kosu bude mít
Až umíráček tiše zaklinká
Má duše nepokojná najde klid

Až na marách mne ponese
Průvod dívek bosonohých
Až ve větru jim vlasy budou vlát
Má duše černá, jak padlý sníh

Až poslední sbohem řeknou nepřátelé
A přátelé slzu žalu v srdci uroní
Až rodná hrouda tížit bude tělo mé
Má duše z pozemských pout se uvolní

Až popel vítr rozfouká, na všechny světa strany
Mé tělo co prach, v prach se obrátí
Až spolu s větrem píseň budu zpívat
Má duše v jednotu Boží snad se navrátí

Daniel Klee

Recenze filmu Zúčtování: Armagedon (Countdown: Jerusalem)

24. května 2011 v 22:01 | Daniel Klee |  Recenze filmů a divadelních představení

Recenze filmu Zúčtování: Armagedon (Countdown: Jerusalem)

Co o ději a obsahu snímku říká oficiální text distributora? Následující, "Katastrofický thriller ukazuje Zemi na pokraji zkázy. Apokalypsa se naplňuje. Zeměkoule čelí jedné katastrofě za druhou, burzy jsou na pokraji zhroucení. Vypadá to, že svět lidí nevyhnutelně směřuje ke svému zániku. Politici z celého světa se snaží čelit krizi sjednocením všech národů. Počáteční úspěch však brzy střídá globální konflikt, který ještě více urychluje pád lidstva. Na pozadí těchto katastrofických událostí se odehrává příběh novinářky, jejíž dcera byla za záhadných okolností unesena. Statečnou ženu přivedou stopy až do Izraele. Podaří se jí v zemi, která se ocitla na pokraji zkázy, nalézt to nejmilovanější, co má?" Tolik o snímku oficiální text distributora.

Uvedený snímek je, dle mého názoru, pojatý spíše psychologicky, než katastroficky. Je v něm patrný záměr o příměr a podobenství. Začíná v rovině dokumentární, kde navazuje na reálie ze současné společenské, geopolitické, ekonomické a ekologické situace ve světě. Oním "současné" jsou míněny reálie z doby vzniku snímku, které jsou následně rozvinuty do podoby fikce či jakési prognózy možné budoucnosti. Do určité míry je zde znát ovlivnění tvůrců diskutabilními konspiračními teoriemi jako je například NWO (New World Order), které jsou zde zmíněny jako "Nový světový pořádek". S trochou nadsázky se dá říci, že budeme-li číst mezi řádky, co se zřejmě snažil tvůrce filmu říci svým divákům, můžeme zde zmíněnou supervelmoc EU zaměnit za Severoamerickou unii nebo Severoamerickou měnovou unii (the North American union, NAU někde též Union of North America, UNA). Když se na uvedený snímek podíváme takto změněným úhlem pohledu, začne se nám jevit, jinak poněkud nesmyslný děj, v jiném světle.

Otázkou je, proč tvůrci filmu nehovoří přímo, ale v podobě příměrů. Oni "podivní" stoupenci jakési sekty, kteří hrají ve snímku klíčovou roli, nejsou zase až tak velkou fikcí. Zadáme-li do vyhledávače hesla jako NWO, 2012 atp., nalezneme poměrně hodně uskupení, na která se použitý příměr může vztahovat. Vzhledem k absenci, jinak zcela běžných, "Hollywoodských" triků a efektů, které jsou pro snímky s touto tématikou konce světa tak typické, je zde otázka, zda nebylo záměrem tvůrců filmu, aby takto vyniklo právě jeho obsahové "poselství" a příměr. Poněkud kostrbatá je snaha včlenit do obsahu filmu text evangelia (boláky a vředy, číslo Bestie atp.). Závěr snímku je zde zase otevřený a nedokončený, a můžeme si jej vyložit různě. Například tím, že hlavní hrdinka, po zásahu skalního dómu a svatostánku, zemře aby se následně setkala se svou "nanebevzatou" dcerou. Uvedený snímek lépe pochopíme, vezmeme-li v úvahu, že je poměrně hodně ovlivněn křesťanským pojetím apokalypsy. Při, alespoň okrajových znalostech biblických textů, se bude případný divák ve filmu o něco lépe orientovat. Závěrem lze konstatovat, že se jedná o zajímavou myšlenku o konci světa, zpracovanou ne zrovna zdařile. Snímek se tím pádem jeví chaoticky a mnohdy nesmyslně.
Daniel Klee

Budoucnost

24. května 2011 v 21:33 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Budoucnost

Jen v nás je náš čas, naše možné příští snad. Jen v nás se vše počíná i končí. Jsme pánem svého údělu i osudu celé planety. Jsme. Máme tu možnost a šanci tvořit, budovat i milovat. Stejně jako bořit, ničit i likvidovat.

Byl nám dán dar. Dar svobody, nezávislosti, úsudku a volby. Jaká bude? To záleží jen na nás. Jednotlivec, rodina, národ, stát a lidstvo. Vše začíná u nás. Jsme součástí celku. Celek je v nás. Jsme výtvorem lásky. Všeobjímající lásky i lásky dvojice, která nás počala. Jsme výsledkem této lásky. Zrozeni ne z nenávisti, chamtivosti, lačnosti, chtivosti, lakoty, sobeckosti, nedůvěry či zloby, ale z lásky, sounáležitosti, spolupráce, důvěry, touhy, něžnosti a odevzdanosti.

Náš úděl je údělem celku. Nikdo není ostrov. Jsme mikrokosmos v makrokosmu. Jsme, spolu se vším co obývá tuto planetu, trosečníci života putující vesmírem. V křehké rovnováze souvislostí, jsme uhelným kamenem současnosti i budoucnosti. Budoucnosti nás i všeho živého co nás na naší cestě provází. Můžeme rozhodovat a také rozhodujeme. Jak rozhodujeme? Naše rozhodnutí se dotýkají celého světa i vesmíru. Cokoli konáme, činíme nejen sobě ale i druhým. Cokoli působíme druhým, činíme i sami sobě. Pochopíme? Nepochopíme?

Změnit svět znamená změnit sebe. Ne se dovolávat změn u druhých.To my jsme ti druzí. Nadáváme-li na svět, ve kterém jsme nuceni žít, nadáváme na naši neschopnost změnit sebe. Změníme-li sebe, položíme základy pro změnu celku. My jsme celek. Já , ty, vy jsme my. Neexistuje nic jako oni, protože "oni" jsme my. Neexistuje šance oddělit se od celku a přežít. Chápou to "oni"? Chápeme to my? Kdo jsme my? A kdo jsou "oni"? My jsme ti, kteří mohou vládnout a vládnou. A "oni"? "Oni" to vědí. Proto se nás snaží ovládnou. Protože "oni" jsou stejní jako my. Nebo... my jsme už jako "oni".

Bůh je v nás, stejně jako ďábel. Jsme Kain i Ábel. Bojíme se budoucnosti? Pak se bojíme sami sebe. Protože my jsme budoucnost. Ti co vykládají slova Písma, strašíce nás apokalypsou, zapomínají, že duha je symbolem smlouvy nové a "věčné". Zničíme-li duhu, pošlapeme tím smlouvu. A potom jen... sbohem a na neshledanou. Protože sklízíme jen to, co jsme zaseli. Není Božího soudu, je jen apokalypsa jako zrno našich činů. To sami se odsoudíme k nezvratnému osudu. Nevinní s viníky, bok po boku, stanou v den posledního úsvitu. Hodiny tikají. Ptám se sebe, ptám se vás, zda na změnu je ještě čas? Jak odpovíš mi? Slovem? Nebo...činem?

Nezměníme-li sebe, tak znovu ukřižujeme pravdu, jen pak nebude možnost klanět se mrtvému dřevu. Protože pravda není v onom dřevu, kopí nebo pohřebním plátnu. Dokonce není v kostele či chrámu, v tom mrtvém zdivu. Musíme pít z kalichu moudrosti a svatého v nás. My jsme tím chrámem. My jsme tím apoštolem, který zapomínajíce slov "Spravedlivého" , se klaní cizím modlám chrámů, prázdných rituálů a gest, rouch a zlatých číší.

Myslíme si, že ti kteří se klaní modle peněz či moci, jsou zatraceni, že na nich je cejch Bestie. Leč oni jsou jen slepí, hlušší a pomýlení. Ti, kteří slyšeli Slovo Písma a přesto se urputně klaní mrtvým literám zatuchlých a znetvořených slov, trouchnivějícím ráhnům dřev, a zapáchajícím ornátům pošitým zlatem, lesknoucím se kalichům a zuboženému tělu na kříži, ti by měli změnit nás i sebe. Protože mnohé bylo řečeno, a hlušší dál vykládají prázdná slova. Včera, stejně jako dnes.

Daniel Klee

Cesty

21. května 2011 v 3:56 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Cesty...

Jsou cesty co vůbec nikam nevedou
I cesty za poznáním či za pravdou

Jsou cesty prašné a plné kamení
I cesty rovné, co plné jsou mámení

Jsou cesty tuláků, snílků a poetů
I cesty boháčů, v oblecích z brokátů

Jsou cesty přes hory a hluboká údolí
I cesty rovinou, vedoucí do polí

Jsou cesty zaváté i cesty sněhu prosté
Jsou cesty významné i cesty prostě prosté

Daniel Klee


Nejeden v davu, nejeden z nás...

21. května 2011 v 3:42 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Nejeden v davu, nejeden z nás...

Rozkvetly květy podél rušných prašných cest
Nejeden v davu zatne, mlčky, udřenou svou pěst
Zavoní santal, myrha, kadidlo a vonné oleje
Nejeden v davu, pro sebe, nahlas dnes zakleje
Zapláče slunce, luna, hvězdy i oblaka na nebi
Nejeden v davu hlučícím, v duchu Ho velebí
Krev v prachu nádvoří zazáří jak rudé rubíny
Nejeden v davu řve slovy zpupnými, krutými

Zaduní kročeje žoldáckých císařských bot
Nejeden v davu v dlani drží mrzký svůj žold
Zasviští bič a dopadne s úderem na záda
Nejeden v davu hlasitě smrt si dnes vyžádá
Trny přeostré se proderou na čele skrz kůži
Nejeden v davu chce vidět Ho trpět na kříži
Zástupce Césara před nimi ruce sobě umyje
Nejeden v davu, se zlobou, posměšně se zasměje

Přetěžký kříž svůj si odnese na horu Golgotu
Nejeden v davu oděn v drahém, rudém, je brokátu
Lůza i boháči, jak jindy, i dnes po krvi zabaží
Nejeden v davu je farizej, mnozí pobožní kněží
Zbožně se modlí leckterý v chrámu chrámů
Nejeden v davu hodí kamenem či vrátí ránu
Pravdu a Lásku dnes přibijí potupně ke kříži
Nejeden v davu svědomí své, navždy si zatíží

Ten příběh stal se, dlouhá, předlouhá tomu doba
Nejeden z nás i dnes, volal by ukřižuj, zase znova
I když mění se svět, a neúprosně náš běží nám čas
Nejeden z nás, jak Jidáš, zmarliku hledat si bude zas
Naposled zavoní květy u prašných rušných cest
Nejeden z nás, se pak rozpomene na ztracenou čest
Opět zapláče slunce, luna, hvězdy i oblaka na nebi
Nejeden z nás, pak sklidí úrodu, své přešpatné setby

Daniel Klee



______________________________________________________________________________