Budoucnost

24. května 2011 v 21:33 | Daniel Klee |  Malá zamyšlení Daniela Klee
Budoucnost

Jen v nás je náš čas, naše možné příští snad. Jen v nás se vše počíná i končí. Jsme pánem svého údělu i osudu celé planety. Jsme. Máme tu možnost a šanci tvořit, budovat i milovat. Stejně jako bořit, ničit i likvidovat.

Byl nám dán dar. Dar svobody, nezávislosti, úsudku a volby. Jaká bude? To záleží jen na nás. Jednotlivec, rodina, národ, stát a lidstvo. Vše začíná u nás. Jsme součástí celku. Celek je v nás. Jsme výtvorem lásky. Všeobjímající lásky i lásky dvojice, která nás počala. Jsme výsledkem této lásky. Zrozeni ne z nenávisti, chamtivosti, lačnosti, chtivosti, lakoty, sobeckosti, nedůvěry či zloby, ale z lásky, sounáležitosti, spolupráce, důvěry, touhy, něžnosti a odevzdanosti.

Náš úděl je údělem celku. Nikdo není ostrov. Jsme mikrokosmos v makrokosmu. Jsme, spolu se vším co obývá tuto planetu, trosečníci života putující vesmírem. V křehké rovnováze souvislostí, jsme uhelným kamenem současnosti i budoucnosti. Budoucnosti nás i všeho živého co nás na naší cestě provází. Můžeme rozhodovat a také rozhodujeme. Jak rozhodujeme? Naše rozhodnutí se dotýkají celého světa i vesmíru. Cokoli konáme, činíme nejen sobě ale i druhým. Cokoli působíme druhým, činíme i sami sobě. Pochopíme? Nepochopíme?

Změnit svět znamená změnit sebe. Ne se dovolávat změn u druhých.To my jsme ti druzí. Nadáváme-li na svět, ve kterém jsme nuceni žít, nadáváme na naši neschopnost změnit sebe. Změníme-li sebe, položíme základy pro změnu celku. My jsme celek. Já , ty, vy jsme my. Neexistuje nic jako oni, protože "oni" jsme my. Neexistuje šance oddělit se od celku a přežít. Chápou to "oni"? Chápeme to my? Kdo jsme my? A kdo jsou "oni"? My jsme ti, kteří mohou vládnout a vládnou. A "oni"? "Oni" to vědí. Proto se nás snaží ovládnou. Protože "oni" jsou stejní jako my. Nebo... my jsme už jako "oni".

Bůh je v nás, stejně jako ďábel. Jsme Kain i Ábel. Bojíme se budoucnosti? Pak se bojíme sami sebe. Protože my jsme budoucnost. Ti co vykládají slova Písma, strašíce nás apokalypsou, zapomínají, že duha je symbolem smlouvy nové a "věčné". Zničíme-li duhu, pošlapeme tím smlouvu. A potom jen... sbohem a na neshledanou. Protože sklízíme jen to, co jsme zaseli. Není Božího soudu, je jen apokalypsa jako zrno našich činů. To sami se odsoudíme k nezvratnému osudu. Nevinní s viníky, bok po boku, stanou v den posledního úsvitu. Hodiny tikají. Ptám se sebe, ptám se vás, zda na změnu je ještě čas? Jak odpovíš mi? Slovem? Nebo...činem?

Nezměníme-li sebe, tak znovu ukřižujeme pravdu, jen pak nebude možnost klanět se mrtvému dřevu. Protože pravda není v onom dřevu, kopí nebo pohřebním plátnu. Dokonce není v kostele či chrámu, v tom mrtvém zdivu. Musíme pít z kalichu moudrosti a svatého v nás. My jsme tím chrámem. My jsme tím apoštolem, který zapomínajíce slov "Spravedlivého" , se klaní cizím modlám chrámů, prázdných rituálů a gest, rouch a zlatých číší.

Myslíme si, že ti kteří se klaní modle peněz či moci, jsou zatraceni, že na nich je cejch Bestie. Leč oni jsou jen slepí, hlušší a pomýlení. Ti, kteří slyšeli Slovo Písma a přesto se urputně klaní mrtvým literám zatuchlých a znetvořených slov, trouchnivějícím ráhnům dřev, a zapáchajícím ornátům pošitým zlatem, lesknoucím se kalichům a zuboženému tělu na kříži, ti by měli změnit nás i sebe. Protože mnohé bylo řečeno, a hlušší dál vykládají prázdná slova. Včera, stejně jako dnes.

Daniel Klee
 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________