Nejeden v davu, nejeden z nás...

21. května 2011 v 3:42 | Daniel Klee |  Poezie aneb verše věčného tuláka
Nejeden v davu, nejeden z nás...

Rozkvetly květy podél rušných prašných cest
Nejeden v davu zatne, mlčky, udřenou svou pěst
Zavoní santal, myrha, kadidlo a vonné oleje
Nejeden v davu, pro sebe, nahlas dnes zakleje
Zapláče slunce, luna, hvězdy i oblaka na nebi
Nejeden v davu hlučícím, v duchu Ho velebí
Krev v prachu nádvoří zazáří jak rudé rubíny
Nejeden v davu řve slovy zpupnými, krutými

Zaduní kročeje žoldáckých císařských bot
Nejeden v davu v dlani drží mrzký svůj žold
Zasviští bič a dopadne s úderem na záda
Nejeden v davu hlasitě smrt si dnes vyžádá
Trny přeostré se proderou na čele skrz kůži
Nejeden v davu chce vidět Ho trpět na kříži
Zástupce Césara před nimi ruce sobě umyje
Nejeden v davu, se zlobou, posměšně se zasměje

Přetěžký kříž svůj si odnese na horu Golgotu
Nejeden v davu oděn v drahém, rudém, je brokátu
Lůza i boháči, jak jindy, i dnes po krvi zabaží
Nejeden v davu je farizej, mnozí pobožní kněží
Zbožně se modlí leckterý v chrámu chrámů
Nejeden v davu hodí kamenem či vrátí ránu
Pravdu a Lásku dnes přibijí potupně ke kříži
Nejeden v davu svědomí své, navždy si zatíží

Ten příběh stal se, dlouhá, předlouhá tomu doba
Nejeden z nás i dnes, volal by ukřižuj, zase znova
I když mění se svět, a neúprosně náš běží nám čas
Nejeden z nás, jak Jidáš, zmarliku hledat si bude zas
Naposled zavoní květy u prašných rušných cest
Nejeden z nás, se pak rozpomene na ztracenou čest
Opět zapláče slunce, luna, hvězdy i oblaka na nebi
Nejeden z nás, pak sklidí úrodu, své přešpatné setby

Daniel Klee
 


Aktuální články

Reklama



______________________________________________________________________________