Červen 2011

Miluji zvířata, ale někdy je to zatraceně těžký...

9. června 2011 v 12:26 | Daniel Klee |  Příběhy z pera Daniela Klee
Miluji zvířata, ale někdy je to zatraceně těžký...

Sladce si spím. Hlavou mi, za zavřenými víčky,tančí půvabná Rusalka svůj svůdný tanec v paprscích vycházejícího
slunce. Možná to není Rusalka, ale sama bohyně Éós, bohyně jitřního úsvitu, a já mám tu čest fotit její tanec. Poté zaregistruji známý zvuk, který mne už dávno nevytrhává ze spánku. Můj kocour, bývalý bezdomovec, kterému občas říkám že je můj Guru, si "jen" brousí drápky. Koberce, škrabadlo či něco jiného. A kocour dál lítá bytem jak namydlený blesk plný energie a s radostí ze života i nového dne, kterou mají pouze zvířata a děti.

Spím dál. Éós vábí, svým vlajícím šátkem kolem nádherných boků, ještě malou chvíli, než vyletím jak kdyby hořelo, a ani si neuvědomím, že by mě mělo něco bolet. Nejrychlejší budíček v půl šesté ráno, který znám. To nebyl koberec, ani škrabadlo, to bylo "něco jiného"... !!! A to něco byly hřbety mých předrahých a milovaných gramofonových desek - . vinylů. Miluji hudbu a LP sbírám už od svých deseti let a mám jich uctihodných víc jak 1300 jedinečných exemplářů. První vydání The Beatles. Bee Geas, Luis Armstrong, Ella Fitzgerald, Gilbert Bécaud, Karel Kryl, Metallica a další a další jména a desky. Bohužel ty nejcennější jsou mezi zdevastovanými. Některé jsou sami o sobě cenné, neb jich vyšlo jen několik málo kusů v roce 1968 jako sběratelských, a bohužel se nedají sehnat na žádné aukci.

Pohled na dílo zkázy by slabší povaze vehnal slzy do očí, té silnější a agresivnější pak, přinejmenším, klacek do ruky. Nestane se ani jedno. Jen hlasitě nadávám... což můj kocour vůbec nezná. Ještě nikdy nezažil, že bych na něj "řval", nebo ho dokonce mlátil. Když se po několika málo minutách uklidním... dokonce na zavolání přijde. Nejde sice moc nadšeně, jako jindy, ale přijde. Nejradši bych ho roztrhl jak hada a vzápětí s láskou pohladil, když se podívá svým pohledem nádherných kočičích očí. Opět neudělám ani první ani druhé. S důvěrou mi vyskočí do náruče a já ho v ni nesu k dílu zkázy, snažíce se přitom projevit svůj nesouhlas a výchovné pokárání.


A pak si ještě uvědomím, když tohle dokázaly jeho kočičí drápky za jedno jediné ranní protažení se a zaškrabání, co by udělaly s člověkem, kdyby se chtěl bránit. Docela slušná zbraň. A v duchu doufám, že pokárání zabere a jen se v duchu modlím, aby ty jeho zahnuté "šavle" co má na tlapkách, nepronikli až k deskám, ale moc tomu nevěřím. A jestli pokárání nezabere? Tak mé desky asi skončí v trezoru nebo u stropu. A jak vypadá dílo totální zkázy se můžete podívat na přiložených fotkách....

Váš, dnes poněkud smutný, Daniel Klee :)

PS: Tento článek bych chtěl věnovat mé bývalé přítelkyni, protože bez jejího pozitivního vlivu a toho, že mi předala svou lásku ke zvířatům, by to asi ten můj "zmetek" :) nepřežil. A také, když jsem si prohlídl fotky toho mého "sadisty" , vyfocené několik málo chvil poté, uvědomil jsem si, že na někoho s tímhle "kukučem" se nedá zlobit dlouho, a že ho i přesto strašně miluji. :)


Fotky: Detail hřbetu zdevastovaných LP desek a můj kocour Guru Čert :) jen několik málo okamžiků po incidentu

PS: Hned po vyfocení, asi tří fotek, se pro jistotu Guru Čert uklidil pod postel. Jeden nikdy neví, nejdřív mu vynadají a pak na něj blýskají bleskem :)



______________________________________________________________________________